Honzíkovi je 7 let. Narodil se jako úplně zdravý chlapec. Moc rád běhal, skákal a jezdil na odrážedle. S tatínkem si často stavěl z Lega a s maminkou se moc rád tulil. Ze všeho nejradši si hrál se starší sestřičkou Evičkou. Každý den se na sebe moc těšili, milovali polštářové bitvy a hraní s kočičkou. To vše je teď pro něj minulostí. Byl šťastný kluk až do dne, kdy se mu stala nehoda, která změnila život celé rodině. O vše přišel během pár vteřin.
Měsíc před jeho druhými narozeninami odjel s maminkou na organizovaný pobyt maminek s dětmi. Moc se mu tam líbilo až do osudového momentu. Všichni se chystali na odpolední procházku. Maminka Honzíka nechala hlídat maminkám, protože zrovna jezdil na odrážedle. A pak se to stalo. Byl to jen zlomek sekundy, kdy nešťastnou náhodou vjel i s odrážedlem rovnou do přírodního jezírka. Nikdo z maminek si toho bohužel nevšiml. Voda se ním zavřela.
Jakmile se Honzíkova maminka vrátila zpět se svačinou, začala ho hledat. Když ho hned neviděla, začala mít obrovský strach, kde je. Po chvilce se přidaly všechny další maminky až ho nakonec našly. Když ho dostaly ven z jezírka, maminka Honzíka hned začala resuscitovat a ostatní okamžitě volaly záchrannou službu. Honzík byl celý fialový. Záchranná služba dorazila až po dlouhých 20 minutách a až po dalších šesti dlouhých minutách se záchranářům podařilo obnovit činnost srdíčka. Letecky ho ihned přepravili do FN Brno, kde lékaři na ARO bojovali o jeho život. Několik dnů se nevědělo, zda je ještě tady na světě nebo už na druhé straně. Pro maminku, tatínka a celou rodinu to bylo velmi těžké. Tak moc se báli, že o Honzíka přijdou.
Po třech dnech a umělém podchlazení Honzíka lékaři odpojili od dýchacího přístroje a od té doby byl schopen dýchat sám. Honzík otevřel oči a na malou chviličku dokonce i viděl. Byla u něj maminka s tatínkem. Byl to na chvíli šťastný okamžik. Za pár chvil však zase očka zavřel.
Po velkém nadšení z Honzíkova procitnutí se však jeho stav výrazně zhoršil. Jeho vysílené tělíčko ještě muselo odpočívat. V tu dobu začaly přicházet tzv. “opistony”. Jde o strašné křeče, při kterých se tělíčko vždy úplně zkroutilo. Po celou dobu u něj byla jeho maminka, držela ho za ruku a konejšila, protože to byla obrovská bolest. Léky na zmírnění křečí mu vůbec nezabíraly. Nedalo se nic dělat, jen čekat. Honzík nemohl jíst, takže mu byla do bříška zavedena trubička (tzv. “PEG”), kterou dostával umělou výživu.
Lékaři mu stanovili diagnózu „hypoxické encefalopatie“ a „coma vigite“. Jde o apalický syndrom neboli vegetativní stav zv. Syndrom areaktivní bdělosti, kdy tělo funguje, ale mozek ne. Při této diagnóze se často stává, že s tím nejde vůbec nic dělat. Lékaři Honzíkovým rodičům už nedávali vůbec žádnou šanci na zlepšení. Jejich předpoklad byl, že takto už napořád zůstane a cca do 10ti let zemře na celkové selhání organismu, protože „opistotony“ devastovaly orgány včetně srdíčka.
Přes to všechno to Honzík a jeho rodiče nevzdali! Nebudete tomu věřit, ale dnes už je to skoro 5 let, co se to všechno seběhlo a Honzík je na tom mnohem líp. Vypadá to všechno vlastně jako zázrak. Honzík již není v kómatu, jí ústy, leze po čtyřech a pokud se má čeho přidržet, vydrží dokonce i chvilku stát. Také se moc rád směje a někdy i pláče. Mluvit a chodit bohužel ještě nedokáže. Každý ale věří, že se to taky brzy naučí. Tak velké pokroky udělal díky celé řadě léčebných procedur. Ty většinou nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, většinu hradili Honzíkovi rodiče. Rodinný rozpočet to úplně vyčerpalo, ale maminka s tatínkem toho nelitují. Říkají, že to stálo za to. Největší pokroky Honzík začal dělat díky transfuzím pupečníkové krve s kmenovými buňkami, díky speciálním “ponorům“ v hyperbarické komoře a také díky intenzivnímu cvičení.
Stále je však před Honzíkem ještě obrovský kus práce, abych mohl chodit a začít mluvit. Dle lékařských odborníků se Honzík může uzdravit, pokud budu neustále rehabilitovat a postupovat stále stejným tempem. To je krásná zpráva nejen pro Honzíka, ale také pro celou rodinu. Proto teď nemůže polevit, ale musí pokračovat v léčbě a být trpělivý. A to Honzík je. Honzík moc chce sám. I když se mu něco nedaří, trpělivě to opakuje stále dokola. Je neuvěřitelný bojovník.
Moc proto prosím všechny, pomozte chlapci na cestě k uzdravení. K pravidelnému cvičení a k mnoho procedurám u nás i v zahraničí chybí rodině částka 6 720 124 Kč.
Za tu budou Honzíkovi rodiče hradit laserovou terapii v Americe, aplikaci kmenových buněk na Slovensku, pravidelné rehabilitační cvičení a další léčebné procedury a zdravotní pomůcky. Všechny jsou specifikované na webu www.srdickovedny.cz v sekci Potřebná pomoc.
Maminka s tatínkem všechny penízky, co měli, věnovali na Honzíkovu dosavadní léčbu. Proto se rozhodli uspořádat sbírku, pod záštitou o.p.s. Život dětem.
Prosíme přispějte na transparentní účet 1117771700/5500 pod variabilním symbolem 7878.
Budeme vám vděční za jakýkoliv příspěvek, který Honzíkovi pomůže naučit se chodit a mluvit. Děkujeme vám za jakoukoliv pomoc, naději se uzdravit, začít mluvit a udělat (znovu) svůj první samostatný krůček.
S láskou a srdečným poděkováním Honzík s rodiči a sestřičkou Evičkou!
